Tady platí pravidlo, že zboží má takovou cenu, jako jste ochotni za něj zaplatit. Samozřejmě, že věc za stovku nekoupíte za deset Yuanů. Ale…
Tričko Adidas, Nike...Za 19RMB (60 Kč) Zn.:sleva možná AB
V Číně existují tři hlavní druhy zboží. Čínská napodobenina, originál pro čínský trh a originál pro cizí trh, na který onen „kousek“ nedoputoval. Nedoputoval proto, že má nějakou drobnou vadu na kvalitě, kterou si zahraniční výrobce od místního proto nekoupí a tak musí být originál zlikvidován jako zmetek. Ale to se samozřejmě neděje.
A tak když zjistíte, kde se takové originály - s malou vadou na kráse nebo i bez té vady, která vznikla uměle nebo byla „jen jako“- prodávají. Můžete se vypravit na velmi zajímavý nákup. Obvyklým artiklem je veškeré oblečení, boty, hodinky, kabelky a tašky, kufry i elektronika.
Čínští strážci zákona takové tržnice, zpravidla v nejnižším patře obchodního domu znají a dělají tu šťáry. Vždyť i oni, stejně jako u nás, musí z něčeho žít… Když je ale klid, obchody se tu hýbou. Chcete košili? Tahle jako by vypadla z dílny známé evropské značky… Má ale nějakou čínskou visačku i nášivku. Chcete ji? Kuk – je to dovedně zamaskovaný „fake“… Takže za kolik? Doma stojí tak tisícovku. Čili 300 místních chechtáků. Tady začíná zhruba cena, navržená prodejce. Předstíráte, že omdlíte a vykřikujete, jako by Vám vraždili rodinu. Prodejce vytahuje kalkulačku a vybízí Vám, abyste napsali Vaši cenu. Když on tak, ta já taky tak. A na display hodím číslovku 30. Teď pro změnu zase předstírá infarkt prodejce. Ukazuje cosi jako harakiri a poté na kalkulačce vyťuká jinou číslovku. U té zase předstírám šílenství já a naznačuji, že jinde za tu cenu koupím celý krám. A zase napíšu nějakou číslovku já. No a tak to jde dokola a hra nervů i zábava pro okolí, jehož jedna část fandí Vám a druhá části prodejci. Nakonec si plácneme, že já koupím dvě věci a cena bude 70 za kus. Ukazuje, že mě nemá rád, ale že se tedy obětuje a udělá dobrý skutek. Obchod je uzavřen. Obě strany jsou spokojeny. A tak je to vlastně skoro vždy. Ať kupujete košile, trička, plnicí pera, elektroniku, kufr…
Pouze ve značkovém obchodě nebo nějakém obchodním domě světové značky či v originálním obchodě takhle smlouvat nejde. A také nejde smlouvat o cenu jídla a pití. V tomhle případě ale není důvod.
Takže kdo se bojí smlouvat, nakoupí v legálním značkovém obchodě a ostatní jdou na tržnici a do „soukromých“ stánků. Zkrátka zboží má svou cenu, svou cenu má i obchodník a zbytek je na Vás.
P.S. „Slušňák“ a „citlivka“ je tu za kafku. Ale to skoro všude, že pane ministře financí ČR?
